Moje články

  • Proč se z rozchodu někdy nedokážeme vzpamatovat ani po roce?
    První měsíc po rozchodu vám kamarádky zvedají telefon i o půlnoci. Druhý měsíc vás tahají na víno. Třetí už začínají nenápadně naznačovat, že byste si měla někoho najít. A za půl roku? Za půl roku už se skoro stydíte přiznat, že jste si zase prohlížela jeho Instagram. Nejhorší na tom je, že sama sobě nerozumíte. Máte práci, děti, přátele. Někdy jste dokonce ráda, že už s ním nežijete. Jenže pak přijde jedna zpráva, fotka nebo obyčejná neděle bez dětí a jste zase tam, kde před několika měsíci. Proč rozchod tolik bolí, i když víme, že vztah skončil? A proč někdy nepomáhá ani čas?
  • Proč se stydíme před partnerem? Intimita, sex a komunikace ve vztahu.
    S partnerem můžete žít patnáct let, znát jeho zvyky, zdravotní problémy i heslo k telefonu. A přesto mu nedokážete říct, co vám v posteli nevyhovuje. Proč se někdy před člověkem, kterého dobře známe, hlídáme víc než před někým cizím? A co dělat, když stud, nejistota nebo strach z odmítnutí začnou ovlivňovat náš intimní život?
  • „Co jednou začneš, to dokončíš.“ Platí to i pro dětské kroužky?
    Dítě si kroužek samo vybere. Opravdu tam chce. Zaplatíte pololetí, koupíte vybavení, začnete dvakrát týdně řešit dopravu. A za dva měsíce přijde: „Já už tam nechci chodit.“ Co teď? Nechat ho skončit a riskovat, že se naučí vzdávat všechno při první překážce?
  • Stýská se mi po ex, ale nechci ho zpátky. Proč se to děje?
    To, že se vám po bývalém partnerovi stýská, neznamená, že se k němu chcete vrátit. Po rozchodu totiž neztrácíme jen člověka, ale také blízkost, společné rituály, sex, plány nebo pocit, že někam patříme. Jak poznat, co vám ve skutečnosti chybí – a kdy může pomoci psychoterapie?
  • Těšíte se, až děti půjdou do školy? Rodičovská úleva neznamená, že jste špatný rodič
    Konec prázdnin přináší rodičům zvláštní směs pocitů. Na jedné straně nostalgii, že společné léto končí. Na druhé straně úlevu, že děti znovu začnou chodit do školy a rodina se vrátí do běžného režimu. A právě za tou druhou emocí často velmi rychle přichází vina.
  • Přizpůsobujete se ve vztahu příliš? Kdy kvůli klidu začínáte ztrácet sami sebe
    Přizpůsobit se partnerovi je normální. Jednou jdete do restaurace, kterou vybral on. Jindy trávíte víkend podle vašeho plánu. Jednou ustoupíte vy, podruhé partner. Jenže existují vztahy, ve kterých se kompromis nenápadně změnil v systém: jeden má preference a druhý se naučil je předvídat.
  • Jak poznat, že vás partner využívá? Manipulace, přebírání odpovědnosti a toxický vztah
    „Všechno ve vztahu táhnu sama.“ Kdy už nejde o běžnou nerovnováhu? Většina dlouhodobých vztahů není dokonale vyrovnaná a ani být nemusí. V jednom období vydělává víc jeden, jindy druhý, někdo přebírá větší část péče o děti a někdo potřebuje několik měsíců podržet. Samotná nerovnováha proto ještě neznamená toxický vztah ani to, že vás partner využívá. Varovnější je situace, kdy se odpovědnost přestane mezi dvěma lidmi přesouvat a jeden začne mít trvalý pocit, že bez něj společný život jednoduše nebude fungovat.
  • ADHD a nápady: proč ty nejlepší přichází ve chvíli, kdy je nemůžete využít
    Nápady nepřichází, když sedíte u práce. Přichází ve sprše. Při řízení. Když si jdeš jen udělat kafe. Když stojíš ve frontě. Když skládáš prádlo. Těsně před usnutím. A často přesně ve chvíli, kdy s tím nemůžeš nic udělat. U lidí s ADHD a obecně u neurodivergence to není náhoda.
  • Ztratím v hypnóze kontrolu? Obavy z hypnoterapie
    „Ztratím v hypnóze kontrolu?“ Tahle otázka vypadá logicky. Ale stojí na jedné nepřesnosti. Předpokládá, že kontrolu máte
  • ADHD a odpovídání na zprávy: proč máte pocit, že jste odepsali, i když jste to neudělali
    Proč lidé s ADHD často neodepisují na zprávy, i když chtějí?
  • Muži, kteří ponižují své ex, nechtějí uzavřít vztah. Chtějí vlastnit příběh.
    Konec vztahu nebolí tím, co skončilo, ale tím, co si druhý člověk dál nárokuje: právo vyprávět náš příběh. Někteří muži po rozchodu nechtějí uzavřít kapitolu. Chtějí vlastnit interpretaci. A v tom je skutečná mocenská hra.
  • Těhotenská paměť: když mozek přeuspořádává priority
    Říkají tomu těhotenský mozek. Jako by šlo o slabost nebo vtip. Jenže výzkumy ukazují opak: mozek se přestavuje. Méně výkonu pro tabulky, více citlivosti na dítě. To, co působí jako mlha, je ve skutečnosti inteligence v jiném módu.
  • Mužský mozek má krabičky, ženský je chaos? Tak to zkuste poznat na magnetické rezonanci.
    Mozek ženy je prý spleť emocí, mozek muže krabička na opravy. Zní to jako horoskop v bílém plášti – a přesto to tisíce lidí sdílí jako vědu. Jenže neurověda říká něco jiného: rozdíly mezi mužským a ženským mozkem jsou menší než 1 %. Proč tedy pořád věříme na růžové a modré mozky? A co nám to bere v životě i ve vztazích?
  • Psychoterapeutický pohled na falešné cíle a mateřskou identitu
    Co když plníte cíle, které nevznikly ve vaší hlavě?Často nás víc než selhání bolí to, že jsme udělali všechno správně – a přesto necítíme úlevu. Vystudovali jsme, našli partnera, měli děti, pořídili bydlení. Ale místo pocitu „teď už jsem doma“ přichází ticho. A někdy úzkost.
  • První den školy: test dětí, nebo matek?
    Začátek školního roku? Test ne pro děti, ale pro nás. Nepožaduje znalosti. Jen výdrž. Ticho. A dostatečně měkký rohlík, abychom si připadaly jako dost dobré mámy.
  • Mozek v neustálém přepínání: proč ADHD připomíná rádio bez pevné frekvence
    ADHD mozek není líný. Je to rádio, které se snaží naladit všechny stanice najednou – a z chaosu občas vznikne nečekaná melodie.
  • Baby blues nebo poporodní deprese? Jak poznat rozdíl – a co pomůže hned teď
    Baby blues nebo poporodní deprese? Naučte se poznat rozdíl, kdy vyhledat pomoc a co udělat pro své psychické zdraví po porodu.
  • Nepřišlo štěstí po porodu? Tenhle test napoví proč.
    Po porodu se očekává štěstí. Co když ale nepřijde? Test a psychologický pohled na tichý tlak, který mnoho žen nutí tvářit se, že je všechno v pořádku.
  • Proč štěstí nevydrží: co říká psychologie o tom, proč cíl nikdy nestačí
    Štěstí často netrvá tak dlouho, jak bychom čekali. Podle psychologie za to může hedonická adaptace – mozek si zvyká i na dobré. Proč štěstí nevydrží a co s tím můžeme dělat jinak?
  • Je tohle ještě láska – nebo už manipulace?
    Manipulace ve vztahu není vždy vidět. Není to facka, po které by zůstala modřina. Je to pomalu kapající pochybnost, která z vás udělá někoho, kdo se omlouvá, když si dovolí mít názor. Sebetest pro chvíle, kdy cítíte, že něco nehraje.
  • Proč si mozek pamatuje nedokončené úkoly víc než ty hotové?
    Cítíš se zahlcená i bez důvodu? Tvůj mozek možná drží otevřené úkoly déle, než bys čekala. Poznej Zeigarnikův efekt – a jak z něj ven.
  • Kolik vlastně trvá emoce? Méně, než si myslíme
    Proč máme pocit, že nás emoce drží celé hodiny? Známe to všichni. Něco se stane a my jsme v tom:„Pořád na to myslím.“ „Ještě pořád mě to drží.“ Emoce umí být vyčerpávající. Často máme pocit, že nás drží celé hodiny, dny, někdy týdny. Jenže když se na to podíváme z pohledu neurovědy, realita vypadá jinak. Biologická reakce emocí trvá jen 90 sekund
  • Prázdniny: Kam s nimi? A co se sebou? Když mámy plánují léto pro všechny kromě sebe
    Téma, o kterém se moc nemluví. Vlastně vůbec. Protože kdo si dovolí říct nahlas: Já se na ty prázdniny vlastně moc netěším… Pro mnoho matek začíná v červnu totiž úplně jiný režim.
  • 5 signálů, že už nejde jen o „blbou náladu“. A je čas přestat to přecházet
    „Máte toho moc. Chce to víc spát. Změň práci. Běž si zaběhat. Najdi si koníček. Však ono to přejde.“ Jasně. Tohle slyší skoro každý, kdo na chvíli začne couvat pod náporem života. Problém je, že někdy to nepřechází. Jen se to tiše zařezává pod kůži. A v tu chvíli už to není „jen takové blbé období“. Tady je 5 situací, kdy je možná čas zvednout ruku a říct si o pomoc. A ne, neznamená to, že jste slabí. Znamená to, že jste dost chytří na to, abyste si nezačali pod sebou řezat větev.