Po porodu se očekává štěstí. Láska na první pohled. Smysl, který všechno osvětlí. Jenže u mnoha žen se místo toho objeví prázdno. Úzkost. Nic.
Tenhle test vám pomůže zjistit, jestli si štěstí nenutíte jen proto, že by „mělo“ přijít.
Očekává se to. Že přijde ten moment.
Až poprvé uvidíme svoje dítě. Až ho pochováme. Až přijdeme domů.
Ten zlom, kdy to všechno dává smysl a kdy nás zaplaví radost, láska, něha.
A přitom tolik žen přizná, že místo štěstí cítily únavu, šok, úzkost, prázdno nebo vůbec nic.
Jen se o tom nemluví. Protože kdo by chtěl říct nahlas: „Necítila jsem to. Ani teď to necítím.“
„Říkali mi, že to přijde. Že až to dítě uvidím, budu vědět, co to je být máma. Ale já nic takového necítila. Byla jsem unavená. Bylo mi fyzicky zle. A najednou jsem se bála, že to znamená, že nejsem dost dobrá. Že je se mnou něco špatně. Pořád jsem si říkala: Už bys měla být šťastná. Ale nebyla jsem.“
Ten příběh není výjimka.
Jen málokterá žena ho ale řekne nahlas. Protože „má být šťastná“.
Test: Jak to máte vy?
Odpovězte ANO / NE na každou otázku.
Cílem není najít „správné“ odpovědi. Cílem je zjistit, jak moc jste ve svých pocitech byla (nebo jste) pravdivá k sobě.
- Pamatujete si první moment, kdy jste po porodu cítila čistou radost?
- Bylo to ve chvíli, kdy jste miminko držela?
- Nebo spíš později?
- Měla jste někdy pocit, že na ten pocit pořád čekáte?
- Říkala jste si „měla bych být šťastná“, i když jste necítila nic?
- Přesvědčovala jste sama sebe, že to brzy přejde?
- Věřila jste, že problém je ve vás, ne v okolnostech?
- Cítila jste vinu, když jste si chtěla od dítěte odpočinout?
- Plakala jste někdy bez důvodu, i když bylo „všechno v pořádku“?
- Přistihla jste se, že závidíte jiným matkám, jak mluví o radosti?
- Myslela jste si, že s vámi musí být něco špatně?
- Doufala jste, že časem přijde to, co ostatní popisují jako „štěstí“?
- Porovnávala jste se s ostatními matkami?
- Snažila jste se působit spokojeně, i když jste se tak necítila?
- Přes den jste fungovala, ale večer přišla úzkost?
- Cítila jste lítost po porodu, i když jste to neřekla nahlas?
- Přála jste si někdy, aby šel čas zpátky?
- Myslela jste si, že si na mateřství prostě jen pomalu zvykáte?
- Nutila jste se do myšlenky „měla bych být šťastná“?
- Věděla jste, že není chyba cítit to, co cítíte – ale přesto jste to schovávala?
Jak číst výsledek:
Pokud jste odpověděla ANO na více než 10 otázek, je dost pravděpodobné, že jste byla (nebo jste) pod tlakem představ o mateřství, které nemají s realitou mnoho společného.
Neznamená to, že své dítě nemilujete. Ani že byste nebyla dobrá matka. Znamená to jen, že štěstí nevypadá vždycky tak, jak ho čekáme.
Proč to tak je?
V psychologii se mluví o dvou důležitých věcech:
- Kognitivní disonance. Když cítíme něco jiného, než co si myslíme, že bychom „měly“, mozek to vyhodnocuje jako problém. Místo pochopení přichází vnitřní tlak: Musíš to změnit, jinak jsi vadná.
- Nerealistická očekávání. Kultura mateřství idealizuje porod i mateřství. Neříká se nahlas, že je normální necítit lásku hned. Že je normální necítit nic. Že je normální, když štěstí přijde později. Nebo jinak.
Ten tlak na „štěstí“ paradoxně často způsobuje jeho opak.
Úzkost, vinu, pocit selhání.
Mateřství má různé začátky. Váš je taky v pořádku.
Štěstí po porodu je různé. Někdy přijde hned. Někdy pomalu. Někdy vůbec.
A všechno z toho je normální.
Pokud máte pocit, že v tom nejste pravdivá k sobě, nebo že jste v tom zůstala příliš dlouho sama, je úplně v pořádku o tom mluvit. Nebudeme hledat, kde jste selhala. Budeme hledat, kde jste se ztratila sama sobě.