Škola skončí. Vysvědčení založíme někam do šuplíku. Jména některých učitelů zapomeneme.
A přesto si ještě ve čtyřiceti můžeme pamatovat jednu větu pronesenou před celou třídou. Pocit, že jsme byli ti pomalejší. Moc hluční. Málo pečliví. Že na matematiku prostě nejsme. Že z nás „nic nebude“. Nebo naopak, že jsme ti chytří, a tudíž bychom přece neměli dělat chyby.
Škola totiž neznámkuje jen matematiku a češtinu. Někdy docela nenápadně známkuje i dítě samotné.
A přesně proto jsem si do podcastu Mezi rolemi pozvala Štěpánku Cimlovou.
Škola bez známek ještě nemusí být dobrá škola
Jedna z věcí, ke kterým jsme se v rozhovoru dostaly, byla pro mě mnohem zajímavější než obvyklá debata o tom, jestli jsou lepší známky, slovní hodnocení nebo alternativní školy.
Protože můžete zrušit pětky.
Můžete změnit lavice.
Můžete dětem tykat.
A přesto ve třídě vytvořit prostředí, ve kterém se dítě necítí dobře.
Štěpánka v rozhovoru mluví o toxické dynamice skupin a připomíná něco, na co se při debatách o školství občas zapomíná: škola není jen místo, kde se dítě učí. Je to také skupina, ve které tráví obrovskou část svého dětství.
A dítě si z ní neodnáší jen znalosti.
Odnáší si zkušenost s tím, jaké je být mezi lidmi.
Jestli se chyba trestá výsměchem. Jestli je bezpečné být jiný. Kdo smí mluvit. Kdo má ve skupině moc. Co se stane, když někdo vybočí. A jestli dospělý zasáhne, když se k sobě děti nechovají dobře.
Právě proto v rozhovoru zaznívá, že nejde jen o známky, ale také o to, co si ve škole hlídáme a jak se k sobě děti chovají.
Jednička není jen číslo na papíře
Mluvily jsme samozřejmě i o výkonu.
Protože dítě se velmi rychle může naučit, že jednička není informace o jednom testu.
Je to informace o něm.
Jsem chytrý. Jsem dobrý. Jsem ten, kterému to jde.
A dvojka nebo trojka pak není jen horší výsledek. Může být malým ohrožením identity.
V podcastu jsme proto otevřely i moment, kdy už dítě nechce dobrou známku proto, že ji chtějí rodiče.
Chce ji samo.
A právě tady je to psychologicky zajímavé. Vnější hodnocení už nepotřebuje stát vedle dítěte. Postupně se přestěhuje dovnitř.
Rodič už nemusí říkat: „Měl/a bys mít jedničku.“
Dítě si ji začne říkat samo.
A za pár let možná nebude potřebovat ani školu, aby se pořád hodnotilo podle toho, jak dobře něco zvládlo.
„Kašlu na to, co mi říkali učitelé“
Jedna z nejostřejších vět celého rozhovoru nakonec nebyla o dětech.
Štěpánka mluvila o vlastní zkušenosti se školou a zaznělo:
„Kašlu na to, co mi říkali učitelé. Nikdo z nich nebyl tak úspěšný jako já.“
Provokativní? Samozřejmě.
Ale mě na té větě zajímá ještě něco jiného.
Kolik autority přisuzujeme člověku jen proto, že nás hodnotí?
Dítě nemá příliš možností posoudit, jestli učitelův výrok o jeho schopnostech skutečně něco vypovídá. Učitel je dospělý. Ví. Známkuje. Rozhoduje.
A některé jeho věty proto přežijí mnohem déle, než by si jejich autor pravděpodobně představoval.
Možná právě proto stojí za to přemýšlet nejen nad tím, jak hodnotíme děti, ale i nad tím, co z našeho hodnocení začnou považovat za pravdu o sobě.
Přátelství není garantované vesmírem
A pak jsme se od školy dostaly ještě někam jinam.
K přátelství.
Štěpánka v rozhovoru říká:
„Kamarád je mýtus. Kamarád není garantovanej vesmírem. Kamaráda si někdo klidně najde až ve 31.“
A tahle věta podle mě stojí za pozornost hlavně proto, jak samozřejmě dětem představu přátelství prodáváme.
Najdi si kamarády. Zapadni. Měj svoji partu.
Jenže některé děti nejlepšího kamaráda nemají. Některé ho ztratí. Některé se ve třídě necítí jako součást skupiny. A některé najdou svoje lidi mnohem později.
Ani to ještě nemusí být důkaz, že je s nimi něco špatně.
Stejně jako délka přátelství automaticky nevypovídá o jeho kvalitě.
Štěpánka Cimlová v podcastu Mezi rolemi
Tohle není rozhovor o tom, jestli mají děti dostávat jedničky nebo slovní hodnocení.
Je o tom, co se ve škole děje vedle učiva.
O výkonu. Autoritě. Sebehodnotě. Skupině. Přátelství. O tom, co dětem říkáme – a co z našich vět může zůstat ještě dlouho poté, co školu opustí.
A samozřejmě jsme se Štěpánkou v některých věcech nebyly zajedno. Což je přesně důvod, proč mě podobné rozhovory baví.
🎙️ Celý rozhovor se Štěpánkou Cimlovou si můžete poslechnout v podcastu Mezi rolemi na HeroHero. Zkrácenou verzi pak na Spotify, YouTube a Apple podcastech.