To, že se vám po bývalém partnerovi stýská, neznamená, že se k němu chcete vrátit. Po rozchodu totiž neztrácíme jen člověka, ale také blízkost, společné rituály, sex, plány nebo pocit, že někam patříme. Jak poznat, co vám ve skutečnosti chybí – a kdy může pomoci psychoterapie?
„Vím, proč jsme se rozešli. Vím, že už s ním nechci být. Ale stejně se mi po něm stýská.“
Tuhle větu slýchám jako psychoterapeutka poměrně často. A pro řadu lidí je matoucí právě proto, že v ní vedle sebe existují dvě zdánlivě protichůdné informace.
Nechci ten vztah zpátky. A chybí mi člověk, se kterým jsem ho měla.
Jedno ale nevylučuje druhé.
Stesk po bývalém partnerovi není automaticky důkazem, že rozchod byl chyba. Stejně jako myšlenky na ex neznamenají, že jste se „neposunuli dál“. Po konci vztahu se nevyrovnáváme jen se ztrátou konkrétního člověka. Často nám najednou chybí celý způsob života, který jsme s ním měli spojený.
Proč se mi stýská po ex, když ho nechci zpátky?
Dlouhodobý partner v našem životě zastává mnohem více rolí než pouze roli člověka, kterého milujeme.
Je to někdo, komu večer vyprávíme, co se nám přes den stalo. Člověk, se kterým automaticky počítáme na víkend. Někdo, kdo zná naše přátele, rodinu i příběhy, které bychom novému člověku museli vyprávět od začátku.
Je s ním spojený dotek, sex, humor, společné rituály, dovolené, plány i obyčejné vědomí, že jsme pro někoho „my“.
Rozchod může všechny tyto věci ukončit ve stejný okamžik.
A náš jazyk pak deset různých ztrát shrne do jedné věty:
„Chybí mi on.“
Jenže mezi větami „chybí mi můj bývalý partner“ a „chybí mi blízkost, kterou jsem ve vztahu měla“ je zásadní rozdíl.
První zdánlivě nabízí jedno řešení: vrátit do života jeho.
Druhá otevírá otázku, co přesně po vztahu zůstalo prázdné.
Stesk po bývalém partnerovi nemusí znamenat, že ho stále milujete
Když jsem se na toto téma ptala žen ve své komunitě, 92 procent uvedlo, že by svého bývalého partnera nechtěly zpátky, pokud by se vrátil přesně takový, jaký byl v době rozchodu.
Když si ale mohly vybrat mezi návratem bývalého partnera a návratem pocitu, který s ním zažívaly – blízkosti, sexu, humoru nebo společného světa, ovšem s někým jiným – 94 procent zvolilo druhou možnost.
Nejde o reprezentativní výzkum a tato čísla nelze zobecňovat na populaci. Ukazují ale zajímavou otázku, kterou stojí za to položit si i individuálně:
Chybí mi skutečně tento člověk, nebo mi chybí něco, co jsem prostřednictvím vztahu zažívala?
Někdy bude odpovědí skutečně bývalý partner. City totiž nekončí automaticky ve chvíli, kdy skončí vztah.
Jindy ale můžeme pod jeho jméno schovávat samotu, absenci fyzického kontaktu, sexu, bezpečí, společného programu nebo obyčejného pocitu, že máme někoho, komu můžeme večer zavolat.
Proč na ex myslím hlavně večer nebo když jsem sama?
Zajímavé je sledovat nejen po kom se nám stýská, ale také kdy stesk přichází.
V mé anketě 42 procent respondentek uvedlo, že se jim po bývalém partnerovi nejvíce stýská, když jsou samy. Dalších 33 procent ve chvíli, kdy se jim něco nedaří.
Tři čtvrtiny nejsilnějšího stesku tak byly spojené s okamžikem, kdy současnost nebyla zrovna příjemným místem k pobytu.
A právě tady může docházet k jednomu zkreslení.
Minulost se nezměnila. Změnil se okamžik, ze kterého se na ni díváme.
Když máme naplněný den, daří se nám, jsme mezi lidmi a těšíme se na další věci, bývalý vztah porovnáváme s relativně dobrou současností.
Když jsme v pátek večer sami, někdo nás odmítl, máme těžký den nebo se nám něco nepovedlo, minulost dostává mnohem slabšího soupeře.
A vzpomínky navíc nebývají dokonale objektivní archiv.
Můžeme si vybavit dovolenou, sex, nedělní rána nebo způsob, jakým se na nás partner díval. Podstatně méně lákavá je vzpomínka na čtyřicátou hádku o stejném problému nebo na dlouhé období, kdy jsme se cítili sami už uvnitř vztahu.
Stesk proto není spolehlivý návod, co máme udělat. Je to informace, kterou potřebujeme správně přečíst.
Návrat k ex: kdy má smysl o něm uvažovat?
Samotný stesk podle mě není příliš dobrým kritériem pro rozhodnutí, zda se k bývalému partnerovi vrátit.
Mnohem užitečnější jsou konkrétnější otázky:
Co vedlo k našemu rozchodu? Změnilo se od té doby něco skutečně, nebo se nám pouze začalo stýskat? Dokázali bychom dnes řešit problém, na kterém vztah skončil, jinak? Chci zpátky tohoto člověka i s vlastnostmi, které mě ve vztahu zraňovaly nebo mi nevyhovovaly? A kdyby mezi námi nebyla chemie, společná historie a strach ze samoty, vybrala bych si ho dnes znovu?
Návrat může dávat smysl. Lidé se mění, okolnosti se mění a některé vztahy skutečně mohou na druhý pokus fungovat jinak.
Na druhý pokus ale nestačí, že se vrátili dva lidé. Muselo by se změnit také něco v jejich vztahu.
Po rozchodu někdy neztratíme jen partnera
Tady se téma rozchodu dostává ještě o kus dál.
Partner se během let může stát součástí celé infrastruktury našeho života. Je automatickým člověkem na dovolenou, koncert, restauraci, nedělní výlet i páteční večer.
Teprve po rozchodu někdy zjistíme, kolik věcí jsme měli uložených v kategorii „tohle děláme ve dvou“.
V další anketě 61 procent respondentek uvedlo, že pokud je láká nějaká akce, ale jejich kamarádky nemohou, samy by nešly.
Ani to samozřejmě není důkaz nesamostatnosti. Člověk je vztahová bytost a není cílem psychického zdraví naučit se nikoho nepotřebovat.
Problém může nastat ve chvíli, kdy se z přání „chci někoho, s kým budu svůj život sdílet“ postupně stane:
„Některé části svého života budu žít, až zase budu mít s kým.“
Pak po rozchodu nevzniká jen prázdné místo po partnerovi. Může vzniknout i čekárna na další vztah.
A čekárna je pro nostalgii po tom předchozím velmi příznivé prostředí.
Jak se odpoutat od bývalého partnera?
Odpoutání podle mě nezačíná tím, že si zakážeme na ex myslet nebo sami sobě dokazujeme, že už k němu nic necítíme.
Začíná přesnějším rozlišením.
Když přijde stesk, zkuste si místo automatického „chybí mi on“ položit konkrétnější otázky:
Co mi chybí právě teď?
Je to konkrétně tento člověk? Dotek? Sex? Bezpečí? Společnost? Pocit žádoucnosti? Někdo, s kým můžu plánovat? Nebo mi dnes prostě není dobře a známá minulost vypadá bezpečněji než nejistá budoucnost?
Každá odpověď vede jinam.
A jen některé z nich vedou zpátky k bývalému partnerovi.
Kdy může po rozchodu pomoci psychoterapie?
Rozchod nemusí být důvodem k terapii sám o sobě. Někdy potřebujeme hlavně čas, podporu blízkých a možnost vytvořit si nový životní rytmus.
Psychoterapie může být užitečná ve chvíli, kdy se ale ve vztazích opakuje stejný vzorec, vracíte se do vztahu, o kterém současně víte, že vám nevyhovuje, dlouhodobě se nedokážete od bývalého partnera odpoutat nebo po rozchodu zůstává silná úzkost, žárlivost, pocit odmítnutí či strach z dalšího vztahu.
Stejně tak může být tématem terapie otázka, proč si opakovaně vybírám určitý typ partnera, proč ve vztahu zůstávám déle, než chci, nebo proč je pro mě samota natolik nepříjemná, že raději obnovím vztah, který už jednou nefungoval.
V terapii nemusíme hledat odpověď na otázku, zda se k někomu „máte“ vrátit. Můžeme mnohem přesněji zjistit, co vás k němu táhne, co vám vztah dával, co vám bral a jaké rozhodnutí dává smysl právě vám.
Psychoterapie Praha a Plzeň – Mezi rolemi
Ve své praxi Mezi rolemi pracuji s jednotlivci i páry, kteří řeší vztahovou krizi, rozchod, návrat k bývalému partnerovi, nevěru, ztrátu důvěry, opakující se vztahové vzorce nebo rozhodování, zda ve vztahu zůstat.
Nabízím psychoterapii v Praze a Plzni a také online terapii. Pracuji především systemicky, strategicky a solution focused – tedy nejen s otázkou, proč problém vznikl, ale především s tím, co se musí změnit, aby váš vztah nebo váš život po vztahu fungoval jinak.
Pokud právě stojíte mezi „chybí mi“, „nechci zpátky“ a „nevím, co s tím“, i to je legitimní téma pro terapii.