Andrea Sestini Hlaváčková patří k nejúspěšnějším českým tenistkám, má olympijskou medaili i grandslamové tituly. Ale v rozhovoru pro podcast Mezi rolemi ukazuje, že to nejtěžší přišlo až po kariéře. „Mateřství je můj nový sport,“ říká. Místo potlesku přišla druhá směna a hledání vlastní identity. Jak se vyrovnat s tím, že medaile zůstaly v šuplíku a doma čeká výkon, který nikdo nevidí?
Andrea vyhrála grandslamy, získala olympijskou medaili a na kurtu působila jako „ta s úsměvem“. Jenže úsměv je někdy strategie přežití.
„Já mám pocit, že dělám všechno. I když mi manžel hodně pomáhá, pořád je to na mně,“ říká dnes.
Sport má jasná pravidla. Výhra, prohra, tabulka. Život po něm je mnohem krutější – vítězství nikdo neměří a nikdo vám za ně netleská. A právě tam začíná největší zápas: v kuchyni, v noci s dítětem, ve chvílích, kdy už nejste sportovec, ale pořád chcete obstát.
Kdo jsem, když nejsem hráčka
Když skončí kariéra, nezmizí jen tréninky a zápasy. Zmizí i role, která vás definovala. Roky jste „ta tenistka“, „olympijská vítězka“, „blondýna s úsměvem“. A pak je ticho.
„Nevěděla jsem, kdo budu, až to skončí. Celý život jsem měla nálepku hráčky – a najednou nic,“ říká Andrea.
Psychologicky je to okamžik prázdna. Sport vás učí, že hodnota je měřitelná: podle výsledků, podle tabulek, podle medailí. Jenže co se stane, když tuhle měřítka zmizí?
Najednou musíte hledat novou identitu. Ne tu, kterou vám dává kurt, ale tu, kterou si vytváříte sami. A to je disciplína, na kterou vás žádný trénink nepřipraví.
Druhá směna, která nemá medaile
„Mateřství je můj nový sport,“ říká Andrea Sestini Hlaváčková.
Tohle není stížnost. To je realita, kterou sdílí tisíce žen. Úspěch, který vidí jen vnitřní rodinný kruh, ale nikdy se neobjeví na titulních stránkách. Ať máte olympijskou medaili, nebo jen rozpis kroužků, druhá směna vás semele stejně.
Psychologicky je to ještě tvrdší než sport. Protože v tenise víte, kdy zápas končí. Doma ne. Druhá směna nemá finále, nemá slavnostní ceremoniál. Má jen další den, kdy se jede nanovo. A právě proto je to výkon, který se těžko obhajuje – protože je neviditelný.
Nemoc manžela jako zápas bez pravidel
Tenis má jasná pravidla. Nemoc žádná. Krátce před porodem druhé dcery přišla zpráva, která zasáhla celou rodinu – rakovina u manžela.
A právě tohle je příběh, který odlišuje život od sportu. Medaile můžete vyhrát. Nemoc ne.
Celý rozhovor s Andreou Sestini Hlaváčkovou si můžete poslechnout v podcastu Mezi rolemi – zkráceně na Spotify a Apple Podcasts, v plné verzi na HeroHero a Forendors.