Proč lidé s ADHD často neodepisují na zprávy, i když chtějí?
Jsou situace, které se odehrají celé.
Jen ne v realitě.
Přečtete zprávu.
V hlavě odpovíte.
Formulujete větu, někdy i celou konverzaci.
A tím to pro vás končí.
U lidí s ADHD a obecně u neurodivergentních jedinců tohle není neobvyklé.
Není to „lenost“ ani nezájem.
Souvisí to s tím, jak fungují exekutivní funkce a pracovní paměť.
Pracovní paměť u ADHD neudrží informaci stabilně dost dlouho na to,
aby ji spolehlivě převedla do konkrétní akce.
A mezitím přichází další podněty.
Další myšlenky. Další úkoly.
Původní záměr se nepřeruší.
On se přepíše.
Zároveň tu hraje roli i něco, čemu se říká mentální simulace.
Mozek si „nanečisto“ přehraje odpověď.
Z jeho pohledu už se něco stalo.
Nevzniká jasná hranice mezi:
- „napadlo mě to“
- a „udělala jsem to“
Výsledkem je zvláštní efekt:
Máte pocit dokončení.
Bez reálného dokončení.
Pro okolí to vypadá jako ignorace.
Pro vás jako hotová věc.
Tohle napětí je časté ve vztazích s lidmi na spektru nebo s ADHD.
Ne proto, že by nechtěli komunikovat.
Ale protože jejich mozek pracuje jinak s přechodem mezi myšlenkou a akcí.
Co s tím?
Nejde jen o „víc se snažit odpovídat“.
Spíš si začít všímat jednoho momentu:
kdy konverzace skončí ve vaší hlavě, ale ještě nezačala navenek.
A možná si položit otázku:
Kolik vztahových nedorozumění nevzniká z toho,
že někdo neodepsal…ale z toho,
že měl pocit, že už to udělal?