V nové epizodě podcastu Mezi rolemi jsme s Martou Dřímou Ondráčkovou mluvily o něčem, co většina žen zná – ale málokdy to pojmenuje.
O masce.
O tom, proč si ji vytváříme.
A co nás stojí.
Marta otevřeně popisuje, jak si v určité fázi života vytvořila obraz silné, nedostupné ženy. Ne proto, že by chtěla být arogantní. Ale protože to byla ochrana. Ve veřejném prostoru je někdy jednodušší působit tvrdě než zranitelně.
Jenže ochranné modely si často přeneseme i domů.
Mateřství jako logistika
Velká část rozhovoru se dotýká období po porodu.
Ne romanticky.
Ale realisticky.
Nakojit.
Přejet.
Natočit.
Uspat.
Zvládnout.
Den složený z časových oken.
A mezi nimi krátké chvíle skutečné přítomnosti.
„Já jsem jako v tu chvíli velkej obranář a lvice a jsem velmi agresivní… a dochází v tu chvíli k odpojení od toho dítěte… protože to je jako nějakej můj obrannej model a já bráním sama sebe, v tu chvíli nebráním to dítě.“
Tohle je moment, který si zaslouží pozornost.
Ne agrese.
Obrana.
Ve chvíli, kdy je žena hodnocena ve své mateřské kompetenci, nepřemýšlí. Přepíná.
Z péče do obrany.
A právě tam se může na chvíli přerušit spojení.
Ne proto, že by nemilovala.
Ale proto, že chrání sebe.
Udrž ksicht. Ale neztrať tvář.
Projekt Udrž ksicht není jen o pleti.
Je o udržitelnosti identity.
O tom, jak neztratit sebe mezi rolemi – veřejné ženy, mámy, partnerky.
V rozhovoru mluvíme také o ambici matek, tlaku systému, o tom, proč se ženy často hodnotí navzájem a jak poznat, že místo blízkosti jedeme obranný model.
Poslechněte si celý rozhovor zdarma na Spotify nebo YouTube.
Plná verze s hlubšími tématy (rubrika „Tak to ne“, ambice matek, systém, domškoláctví, práce s agresí) je dostupná na HeroHero.